Karolínino dobrodružství část sedmá

Nakonec jsme se sestrou vylezly oknem.Já bych toto nikdy mamce neudělala,ale věděla jsem jak je setra miluje.Nic se ale nezměnilo na tom,že jsem je neměla ráda.Pořád jsem si myslela,že to jsou namyšlení a bohatí týpci!Dostaly jsme se na koncert a já je slyšela zpívat.Byli hezcí a docela pěkně zpívali,ale pořád jsem si myslela,že jsou namyšlení..Tu ale najednou nevidím sestru,rozhlížím se kolem ale nikde není!Nikde ji nevidím.. Vyšla jsem ven že ji po koncertě odchytnu.Byl už skoro konec.Všichni už vycházeli ale sestra nikde,jdu okolo budovy a tu do někoho vrazím a spadnu za zem.Šíleně mně bolí hlava.Vidím rozmazaně,asi jsem spadla na hlavu.Někdo mně drží,nevím kdo to je,ale cítím že to je dobrý člověk.Jemným hlasem na mně promluví a já už vidím jeho krásné modré oči...